My, kteří potřebujeme k životu pomoc druhé osoby, jsme zděšení návrhem Ministerstva práce a sociálních věcí na opětovné zvýšení úhrad za hodinovou sazbu osobní asistence a dalších služeb péče. ČR v roce 2024 stále nenaplňuje článek 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. MPSV jako gesční resort nečiní dostatečná opatření, abychom mohli žít samostatný život, na který máme právo. Po zvýšení příspěvku na péči, které nereflektuje ani inflaci, jsme svědky opakovaného zvýšení úhrad za služby. V praxi to znamená, že budeme mít možnost si nakoupit maximálně necelých 6 hodin asistence denně, ale většině případů mnohem méně. Chceme mít možnost žít po svém! Neberte nám nezávislost! Dejte nám svobodu!
POSEDĚT ZA DEVATENÁCTKU PŘIJDEME PŘED MPSV 12. 6. v 9:00 A POSEDÍME do 19:00.
Radost byla předčasná
V posledních letech jsme svědky stálého zvyšování úhrad za služby osobní asistence a dalších služeb péče. Částečně jsme se zaradovali, když bylo v letošním roce schváleno navýšení příspěvku na péči ve 3. a 4. stupni. S nelibostí jsme ale vnímali, že první dva stupně byly zcela opomenuty a zvýšení ve třetím stupni nepokrylo ani zvýšení úhrad z předešlého roku. Řekli jsme si, pomůže to alespoň někomu a je to akt vstřícnosti státu. Naši radost ale stát potírá dalším zvýšením úhrad, tentokrát až o 11 %. Pro nás je to až o 11 % menší možnost chodit na toaletu, až o 11 % méně osobní hygieny, až o 11 % méně možnosti pracovat, až o 11 % méně času na jídlo a pití, o 11 % méně svobody!
Koncepční řešení v nedohlednu
Na koncepční řešení čekáme od roku 2009. V tomto roce ČR ratifikovala Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. 15 let tak čekáme na řešení, které umožní žít lidem s postižením po svém, ve svém domácím prostředí, ve své komunitě. Rodinným příslušníkům docházejí síly. Sociální služby nemají potřebné kapacity. V některých regionech nejsou služby vůbec dostupné. My nemáme finance na jejich úhradu. Pro mnohé z nás je jedinou a děsivou vidinou do budoucna ústav. To odporuje článku 19 Úmluvy. Osobní asistence je naše lidské právo. Ministerstvo práce a sociálních věcí do tohoto dne nebylo schopné představit žádné konkrétní a koncepční kroky pro naplňování našich práv.
Budeme se aktivně bránit
Nehodláme pasivně přihlížet, jak stát nebere naše práva vážně. Někteří z nás již připravují právní kroky proti státu. 6 hodin denně na samostatný život nestačí. Zvyšování příspěvku na péči je nedostatečné. Požadujeme co nejrychlejší přijetí legislativy, které bude řešit naši situaci. Jsme připraveni v těchto akciích pokračovat, dokud nebudeme mít jasné záruky, že budou přijata odpovídající opatření. Na tento sedánek přicházíme zklamaní a rozhořčení, ale s nabídkou ke společnému hledání řešení.
Co říká článek 19?
Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, uznávají rovné právo všech osob se zdravotním postižením žít v rámci společenství, s možnostmi volby na rovnoprávném základě s ostatními, a přijmou účinná a odpovídající opatření, aby osobám se zdravotním postižením usnadnily plné užívání tohoto práva a jejich plné začlenění a zapojení do společnosti, mimo jiné tím, že zajistí, aby:
(a) osoby se zdravotním postižením měly možnost si zvolit, na rovnoprávném základě s ostatními, místo pobytu, kde a s kým budou žít a nebyly nuceny žít ve specifickém prostředí;
(b) osoby se zdravotním postižením měly přístup ke službám poskytovaným v domácím prostředí, rezidenčním službám a dalším podpůrným komunitním službám, včetně osobní asistence, která je nezbytná pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti a zabraňuje izolaci nebo segregaci;
(c) komunitní služby a zařízení určená široké veřejnosti byly přístupné, na rovnoprávném základě s ostatními, i osobám se zdravotním postižením a braly v úvahu jejich potřeby.
Kontakty
Organizátor: Michal Prager – michal.prager@gmail.com, +420 603 875 145
Pro média: Jana Augustinová – augustinova.studeo@gmail.com, +420 774 733 824
————
Žít po svém
Jsme neformální iniciativa sebeobhájců, které spojuje akutní nedostatek osobní asistence, aby mohli žít samostatně ve své komunitě.
